Dřemlík tundrový (Falco columbarius) – nejmenší zimní návštěvník z arktických krajin

Malý sokolovitý dravec, který každou zimu putuje z dalekého severu až do našich polí a luk.

Když jsem jel za Pepou Veselým, abych pomohl s instalací nového okna s výhledem pro sovy pálené (https://birding.cz/galerie/sova-palena-zachrana-reintrodukce), navigace mě po cestě ze Šumavy zavedla jinudy než obvykle. Projížděl jsem krásnou krajinou, už oděnou do podzimních barev, i když pod zataženou oblohou a v sychravém počasí. Na loukách u silnice se poklidně pásli daňci a srnky, když tu mi náhle přímo před autem přeletěl malý dravec.

Letěl těsně nad zemí, neobyčejně obratný a rychlý, a právě pronásledoval malého drozda. Okamžitě jsem tušil, že jde o něco výjimečného. O několik desítek metrů dál usedl na vzdálenou borovici a pohyby hlavy dával jasně najevo, že stále pátrá a chce v lovení pokračovat.

Fotografie, které se mi podařilo pořídit, jsou čistě dokumentační – z vzdálenosti asi 150 metrů. Přesto bylo ihned zřejmé, o koho jde: dřemlík tundrový (Falco columbarius). Moje vůbec první setkání s tímto fascinujícím malým dravcem v životě.

Vzhled a rozlišovací znaky

Zbarvení je výrazně pohlavně dimorfní: samec má modrošedý hřbet a rezavě oranžovou spodinu těla s tmavým skvrněním, zatímco samice a mladí ptáci jsou shora hnědí a zespodu světlejší s podélným skvrněním.

Rozšíření a migrace

Dřemlík tundrový má holarktické rozšíření a obývá rozsáhlé severní oblasti Evropy, Asie i Severní Ameriky. Většina populace hnízdí v otevřených krajinách arktického a subarktického pásma, jako jsou tundry, vřesoviště, rašeliniště či bezlesá území severu.

Je převážně tažný: severské populace podnikají dlouhé migrace, zatímco část ptáků z mírnějších oblastí zůstává přes rok na místě. Evropské populace zimují ve střední, západní a jižní Evropě a také v severní Africe.

Výskyt v České republice

Na území České republiky dřemlík tundrový nehnízdí. Objevuje se zde pravidelně pouze mimo hnízdní sezónu – jedná se o protahujícího a zimujícího dravce, který se vyskytuje roztroušeně po celém území státu, avšak nikde není početný.

První jedinci přilétají již koncem září a v průběhu října, přičemž hlavní vlna příletu nastává na přelomu října a listopadu. U nás pak dřemlíci setrvávají po celou zimu až do března nebo dubna, kdy se vracejí na svá severská hnízdiště.

Zimní biotopy a početnost

V zimě vyhledávají otevřenou zemědělskou krajinu v nížinách a pahorkatinách, například rozsáhlá pole, louky, pastviny nebo rybniční oblasti. Často loví poblíž remízků, alejí, křovin nebo okrajů lesíků, odkud mají dobrý rozhled.

Potrava a lovecké chování

Dřemlík tundrový je specializovaný lovec drobných ptáků, které přepadává bleskovým útokem nízko nad zemí – často letí ve výšce pod jeden metr, aby kořist překvapil. Nejčastěji loví skřivany, lindušky, menší bahňáky či vrabce.

Typicky loví v otevřené krajině: prudce vylétne z úkrytu za terénní vlnou nebo keřem přímo proti hejnu ptáků a jednoho z nich pronásleduje rychlým přízemním letem. Při lovu využívá vyvýšená místa jako pozorovatelny.

Hnízdění na severních hnízdištích

Na hnízdištích v tundře a severské tajze probíhá hnízdění od května do srpna. Vlastní hnízdo si dřemlík nestaví – využívá opuštěná hnízda jiných ptáků, nejčastěji vran či jiných krkavcovitých. Někdy hnízdí i zcela na zemi, na vyvýšeném suchém místě skrytém v nízké vegetaci.

Samice snáší obvykle tři až pět vajec s tmavými skvrnami. Většinu času na vejcích sedí samice, zatímco samec pro ni obstarává potravu.

Ohrožení a ochrana

Globálně je dřemlík tundrový hodnocen jako málo dotčený druh s širokým areálem a početnou populací. V České republice je však situace odlišná – vzhledem k nízkému počtu zimujících jedinců je zařazen mezi silně ohrožené druhy. Klíčem k ochraně je zachování pestré mozaikovité krajiny s dostatkem drobných pěvců, kteří tvoří jeho hlavní potravu.