Proč je dudek tak zajímavý

Málokterý pták v české přírodě vyvolá takové nadšení jako dudek chocholatý. Svou nezaměnitelnou siluetou a unikátním hlasem ho pozná i naprostý laik – a přesto ho většina lidí nikdy neuvidí. V celém Česku hnízdí jen kolem 100–150 párů.

Dudek je vzácným návštěvníkem teplých nížin (populace se i díky oteplování pomalu zvyšuje), který každé jaro přilétá ze subsaharské Afriky. Přestože je globálně hodnocen jako málo dotčený (IUCN LC), v ČR figuruje jako silně ohrožený druh (vyhláška 395/1992 Sb.) a v národním červeném seznamu v kategorii EN – ohrožený. Jeho přítomnost v krajině je jasným znamením toho, že krajina funguje.

Popis a identifikace

Dudek je v terénu prakticky nezaměnitelný. Velikostí se blíží drozdu brávníkovi. Tělo, hlava a prsa jsou teplé skořicově oranžové barvy. Široká zaoblená křídla a ocas nesou výrazné černo-bílé příčné pruhování – v letu vytváří pět bílých pásů napříč černými letkami a nápadnou bílou pásku přes ocas.

Nejcharakterističtějším znakem je chocholka z rezavých per s černými špičkami. V klidu ji pták drží sklopenou do úzkého hřebene, ale při přistání, vzrušení nebo toku ji vějířovitě rozevírá. Dlouhý, tenký a dolů zahnutý zobák (~5–6 cm) je dokonale přizpůsobený sondování v půdě. Speciální svalovina lebky mu umožňuje otevírat zobák i proti tlaku zeminy.

Rozdíly mezi pohlavími jsou v terénu nerozpoznatelné – samec bývá jen nepatrně větší s o něco delším zobákem. Mladí ptáci jsou celkově matnější, s kratším a rovnějším zobákem a drobnější chocholkou.

Hlas

Tokový hlas samce je hluboké, daleko slyšitelné trojslabičné „hup-hup-hup" (někdy zapisované jako „pu-pu-pu" či „du-du-du"). Právě podle tohoto hlasu dostal dudek svůj latinský rodový název Upupa. Zvuk má čistou fundamentální frekvenci kolem 575 Hz a nese se krajinou na stovky metrů. Při ohrožení se dudek ozývá chraplavým „chwrr" nebo varovným „schrää".

Rozšíření a biotopy

Dudek obývá obrovský areál od Kanárských ostrovů přes Evropu, severní Afriku a Blízký východ po střední Asii. Jádro evropské populace tvoří Španělsko (714 000–1 200 000 párů, ~46 % evropského stavu). Na severu areálu druh ustupuje.

Dudek v České republice

Česká populace prošla dramatickým vývojem. Po drastickém propadu v 50. a 60. letech 20. století, kdy dudek z většiny území vymizel v důsledku kolektivizace zemědělství, je od přelomu tisíciletí patrný mírný nárůst. Aktuální odhad české populace činí přibližně 100–150 hnízdících párů.

Těžiště výskytu leží na jižní Moravě – v okresech Hodonínsko, Břeclavsko a Znojemsko. Klíčovými lokalitami jsou Lednicko-valtický areál, CHKO Pálava, NP Podyjí, soutok Moravy a Dyje a Bzenecká doubrava. Druhé jádro představuje střední Polabí mezi Kolínem a Pardubicemi. Další úspěšné lokality jsou například ve východních Čechách, na Třeboňsku a ojediněle v rezervaci Milovice.

Migrace

Evropští dudci jsou dálkoví migranti zimující v subsaharské Africe. Do ČR přilétají od konce března do dubna, odlétají v srpnu až září. Migrují převážně v noci a jednotliví ptáci si trasy volí individuálně.

Chování a ekologie

Dudek je výhradně denní pták s vrcholem aktivity v ranních hodinách. Většinu času tráví na zemi, kde kořist vyhledává sondováním zahnutým zobákem do měkké půdy. Větší kořist rozbíjí o zem a zbavuje ji křídel a nohou, než ji spolkne.

Česká studie z Olešnice u Červeného Kostelce (Diviš & Krištín 2022, Sylvia 58) zdokumentovala složení potravy na hnízdě: dominovaly žížaly (26,8 %), larvy chroustka letního (19,1 %), další ponravy (17,4 %), housenky můr (11,7 %) a larvy mravkolvů (8,4 %). Dudek preferuje bezobratlé o délce 10–150 mm a kořist sbírá obvykle do 80 metrů od hnízda.

Unikátní chemická obrana

Dudek disponuje jedním z nejpropracovanějších obranných systémů mezi evropskými ptáky. Kostrční žláza (uropygiální žláza) inkubujících samic a mláďat produkuje tmavě hnědý, olejovitý sekret, který intenzivně páchne po hnijícím mase a účinně odpuzuje predátory.

Výzkum španělských vědců (Martín-Platero et al. 2006; Soler et al. 2008) odhalil, že sekret obsahuje symbiotické bakterie Enterococcus faecalis produkující antimikrobiální peptidy. Tyto látky chrání peří před rozkladem. Samice navíc vtírá sekret do skořápek vajec, což zvyšuje líhnivost. Samec naproti tomu produkuje po celý rok odlišný, bílý sekret bez zápachu.

Rozmnožování a životní cyklus

Dudek je sekundární dutinový hnízdič – sám si dutiny netesá, ale využívá ty existující. Hnízdí v dutinách starých stromů (zvláště ovocných), skalních štěrbinách, zdech budov, stodolách i v hromadách kamení. V posledních desetiletích s úspěchem přijímá i speciální budky – takzvané „dudníky".

Samice snáší 5–7 vajec (výjimečně 4–12), zprvu bílých, která se kontaktem se sekretem kostrční žlázy rychle zabarvují. Inkubace trvá 15–18 dní a sedí výhradně samice, kterou samec pravidelně krmí. Samice začíná zahřívat již po prvním vejci, takže mláďata se líhnou výrazně asynchronně.

Mláďata zůstávají v hnízdě 26–29 dní. V ČR je obvyklá jedna snůška ročně (květen–červen). Pohlavní dospělosti dosahují ptáci v prvním kalendářním jaru, maximální zaznamenaný věk ve volné přírodě činí přibližně 11 let.

Ochrana a status

Pokles české populace je spjat se změnami hospodaření v krajině po polovině 20. století: scelováním pozemků, zánikem extenzivních pastvin, likvidací starých ovocných sadů a plošným používáním pesticidů, které snižuje biomasu velkého hmyzu. Negativní roli hrají i chladná a deštivá jara.

Ochranná opatření

Klíčová opatření se opírají o individuální přístup k jednotlivým hnízdištím. Patří k nim vyvěšování speciálních „dudníků" (budek s nízko umístěným vletovým otvorem) ve vinicích a sadech, zachování starých ovocných stromů a alejí a podpora mozaikovité seče a extenzivní pastvy. V rakouské vinařské oblasti Wagram vzrostla populace díky budkovému programu z 2 na 60 párů během pouhých pěti let. Obdobné projekty v ČR realizuje například Zoo Brno, pobočky ČSO, místní ornitologové, ale i fotografové kteří tímto nepořídí jen skvělé fotky ale pomůžou cele populaci.

Tipy k pozorování

Nejlepší období pro pozorování dudka je duben až polovina června, kdy samci pravidelně tokají a jejich hlas „hup-hup-hup" prozradí přítomnost na stovky metrů. Během jarní migrace (konec března – duben) a podzimní migrace (srpen – začátek září) lze dudka zastihnout i mimo tradiční hnízdiště.

V klidu na zemi pták snadno unikne pozornosti. Nápadným se stává při vzlétnutí, kdy ukáže kontrastní pruhování křídel a bílý kostřec.

Shrnutí

Dudek chocholatý je v české krajině živým barometrem toho, co zbylo z tradiční mozaiky sadů, pastvin a starých stromů. Jeho populace kolem 100–150 párů leží na severním okraji areálu a reaguje citlivě na zánik krajinných prvků a úbytek hmyzu. Zároveň jde o biologicky fascinující druh – symbiotické bakterie v kostrční žláze, pachová obrana hnízda a asynchronní líhnutí a kanibalismus řadí dudka mezi evolučně nejzajímavější evropské ptáky. Tam, kde se daří obnovovat extenzivní hospodaření a chránit staré stromy, se dudek vrací – a s ním celý ekosystém teplé kulturní krajiny.