Místo káně jsme našli „nechtěného“ přítele: Smutný výjezd na Písecko

Někdy se výjezd za zvířaty vyvine úplně jinak, než člověk čeká. Cílem mé cesty na Písecko bylo původně dohledání uhynulého dravce, ale domů jsem odjížděl s hlavou plnou myšlenek na osud jednoho úžasného psa.

Hledání v poli a smutný nález

Na místě jsme strávil dvě hodiny intenzivním pátráním, ale příroda už bohužel vykonala své. Tělo dravce se mi nepodařilo najít celistvé – podle stop a zbytků peří je vysoce pravděpodobné, že ho odnesla liška, kuna nebo možná volně pobíhající pes.

Leknutí a parťák na cestu

Když jsem s nalezeným křídlem pokračoval v hledání dalších stop, vytrhly mě ze soustředění divné zvuky za mými zády. Slyšel jsem výrazné funění. Přiznám se, trochu jsem se lekl, co na mě v poli vyskočí. Když jsem se otočil, řítil se ke mně pes s obojkem na krku.

Okamžitě se ke mně přilepil jako klíště. Zastavil jsem se a poslouchal, jestli neuslyším pískání nebo volání majitele, ale všude bylo ticho. Zkusil jsem to s ním tedy po dobrém:

Ptal jsem se ho i na to, odkud je, ale to už jen mlčel a koukal. Byl to kříženec, podle mého odhadu mladý, zhruba roční až rok a půl starý puberťák. Z každého jeho pohybu bylo cítit, jak moc mu chybí kontakt s člověkem a jak je vděčný za pozornost.

V dálce jsem zahlédl odjíždět bílý pickup a v hlavě mi naskočil černý scénář – co když ho někdo právě vyhodil z auta?

Pátrání a hořký konec

S partnerkou nám to nedalo. Nemohli jsme ho tam nechat napospas. Naložili jsme psa do auta a začali objíždět domy v okolí s nadějí, že ho někdo pozná. Jediné vodítko, které jsme získali od místních, bylo: „Zkuste místního obecního policistu, ten by mohl vědět.“

Pan policista bohužel nebyl doma, ale zastihli jsme jeho ženu. Byla velice ochotná, začala obvolávat známé a po chvíli se skutečně podařilo zjistit, komu pes patří.

Už z telefonátu bylo zřejmé, že shledání nebude radostné. Majitel do telefonu na rovinu řekl, že o psa nemá zájem a nechce ho. Přesto slíbil, že si pro něj přijede. Dorazil asi za 15 minut.

Když majitele uviděl pes, radost neprojevil. Naopak, stáhl ocas mezi nohy. Pán si ho vzal z našeho auta s vysvětlením, že nemá plot, psa má u domu na volno a on mu „pořád utíká“. Což při absenci plotu a zájmu není nic nečekaného.

Je také důležité říct, že majitel se choval slušně a podle toho jak mluvil se o psa staral, a pes také vypada fyzicky dobře a byl čistý.

I když jsem na něj naléhal, aby mi psa raději nechal – nabídl jsem se, že ho odvezu a najdu mu milující rodinu (neuměl jsem si představit jak tam pobíhá na volno po polích a po silnici...) – trval na svém, že to „nějak zařídí“. Tvrdil, že situaci vyřeší, možná ho někomu daruje.

Nakonec jsem mu alespoň vnutil svou vizitku s nabídkou, že si pro psa kdykoliv rád přijedu, protože to byl opravdu úžasný tvor, který si zaslouží lepší život. Od té doby uběhly dva týdny. Telefon se nerozvoněl. Nezbývá než doufat, že pes našel svůj klid, ať už je kdekoli.