Rok 2025 v terénu – výři, motáci, sovy pálené a další zážitky

Leden: Mrazivý start a zkouška trpělivosti

Rok začal krásně. Ještě za velkých mlhavých a mrazivých dnů jsem vyrážel s Pepou Veselým na kroužkování poštolek a ťuhýků šedých. Byla to pro mě obrovská zkouška trpělivosti – ne s Pepou, ale samozřejmě s poštolkami. Ťuhýk se nám tehdy nepodařil (Pepa měl na ně větší štěstí, když jezdil sám), ale tak to chodí. Někdy se prostě nedaří, a i to k tomu patří.

Únor: Král Pálavy

V únoru jsem se nechal ukecat na výlet, který jsem původně odmítal kvůli „zprofanovanosti“ místního krále Pálavy. Ale jako dobrý kamarád jsem Pepu Cinka nenechal jet samotného. Nakonec z toho vzniklo zajímavé video a i díky počasí naprosto úžasný zážitek. Těch 15 hodin čekání v mrazivém slunci za to prostě stálo.

Pokud tě baví tahle kapitola víc do hloubky, mrkni i na: Zedníček skalní – Pálava.

Březen: Dravci, sovy a první zklamání

Začali jsme pozorovat hnízdiště sokola stěhovavého. Sice se ho nepodařilo okroužkovat (žádný monitoring tedy letos nebude), ale později sokoli úspěšně vyvedli mladé a nezbývá než doufat, že se jim na této lokalitě bude i nadále dařit.

Také jsem začal chodit s Pepou Veselým na hnízdiště výra velkého. Šlo o monitoring potenciálních lokalit, obhlídku terénu a kontrolu stavu hnízdišť po zimě. V neposlední řadě jsme i upravovali a stavěli několik hnízdních kotlinek, aby měli výři větší šanci tam, kde se jim zatím nedařilo.

Navazuje na článek: Kontrola hnízda a kroužkování výra velkého.

Na jednom místě, kde jsme spolu ve skále kutali hnízda, se do letoška nedařilo nic dohledat. V noci jsem ověřoval, že lom je výrem obsazen, a doufali jsme v nejlepší. Štěstí i neštěstí v jednom bylo, že pár skutečně zahnízdil – vybral si ale „bohužel" jiné místo. Samice snesla dvě vejce. Když jsme se tam však v květnu zašli podívat na mláďata (týden poté, co jsem samici pozoroval na hnízdě s mojí partnerkou Dadou), nebylo po výrech ani vidu, ani slechu. Příčinu neznáme – mohlo jít o predaci, nelze vyloučit lidský zásah… Těžko říct. Uvidíme letos, kdy na místo umístíme fotopast.

Ještě v březnu jsem si vzal pár dní dovolené a vyrazil na Šumavu hledat jeřábky lesní a prohlédnout si meteorologickou stanici Churáňov, kterou všem vřele doporučuji. Na jeřábky jsem se pak vrátil ještě asi dvakrát, ale výsledkem byla v podstatě jedna jediná fotka z auta. Žádné další pozorování ani video se bohužel nepodařilo.

Samostatná galerie: Jeřábek lesní 2025

Duben: Modré žáby, zmar na polích a špaččí sněmy

S Pepou Cinkem jsme se byli podívat na modré žáby, tedy skokany ostronosé. Proseděl jsem s nimi asi pět hodin v rákosí a dával pozor na snůšky, které zrovna počítal David Fišer. Bylo smutné slyšet, jak se na tomto místě někteří lidé chovají. Místo aby si sedli a užívali si tu nádheru, kvůli „co nejlepší“ fotce – nebo jen z neznalosti či lhostejnosti – šlapou mezi snůškami i po nich. Přitom lokalit, kde se tato nádherná žába vyskytuje, je velmi málo. Je to neobyčejný zážitek, který je fajn uchovat jako něco vzácného i do budoucna (až na ta klíšťata, co se mi zakousla do zadku, ty bych klidně vynechal). Z tohoto momentu mám spoustu videí, jen potřebuji čas je zpracovat.

Začalo také hledání hnízd čejek chocholatých. Několik lokalit jsme s partnerkou objevili úplně náhodou. Na jedné konkrétní jsme dalekohledem dohledali všechna hnízda a díky tomu, že pole už bylo zaseté, nebyla potřeba další ochrana. Po dvou týdnech však byla většina hnízd prázdná – zřejmě predace prasaty, liškou nebo byla pošlapána. Na jiné lokalitě Pepa Veselý (za pomoci dronu s termovizí) hnízda dohledal, označil a domluvil se se zemědělci, že jim hnízda ukáže před polními pracemi. I přes označení kolíky s černou barvou byla všechna hnízda po pár dnech rozježděna technikou. Čejky nečejky. Obávám se, že chránit čejčí hnízda je boj s větrnými mlýny. Naštěstí, když se něco takového stane, čejky zahnízdí znovu a tentokrát to už bývá úspěšné, protože po zasetí je na polích chvíli klid. Čejka chocholatá – kriticky ohrožený bahňák

V dubnu jsem natočil video špačků. Nepatří sice mezi nejoblíbenější ptáky, ale jsou naprosto boží. Toto bylo na pár dnů jejich nocoviště, kde si před uložením ke spánku sdíleli nabyté zkušenosti.

Následovala další výprava na Šumavu. I když se jeřábek opět neschoval, mám hodně fotek stop a exkrementů vlka, rysa či tetřeva. S Pepou Cinkem jsme objevili lokalitu dřípatky (Soldanella) – já bych ji nepoznal, ale nemůžu vědět všechno :D. Kromě dřípatky jsme objevili ale něco zajímavějšího, hnízdícího puštíka bělavého (uralku) a mohl jsem tento unikátní nález zdokumentovat.

Na konci měsíce jsem ještě s dcerou Emmou zajel za Luborem z Daruj křídla podívat se na nový přírůstek. Malá ovečka se narodila den před naším příjezdem a Emma prostě nemohla odolat (dnes na konci roku by ho už neunesla).

Květen: Výří drama a vlčí návštěva

Od prvního května patřil čas opět výrům velkým s Pepou Veselým (jednu lokalitu jsem našel i já s Dadou a Pepa tam pak dohledal tři krásná mláďata), orlům mořským (stromy lezl Lubor) a čápům černým. Orel mořský – kontrola hnízd 2025

V rámci monitoringu výra jsme s Pepou vyzkoušeli fotopasti. Přineslo to zajímavé informace o chování rodiny, příletech a krmení. Překvapením bylo například zjištění, že samec přinesl potravu až k hnízdu, samice ji převzala, ukázala mláďatům a pak ji dala až do druhého dne odpočinout stranou. Samec měl navíc na noze kroužek. Podobně to bylo na jiné lokalitě, kde jsem náhodou vyfotil kroužkovaného samce a neoznačenou samici. To dává naději na budoucí retrap (odchyt) a zjištění původu ptáků. kontrola hnízda a kroužkování výra.

Byl to měsíc plný adrenalinu a bušícího srdce při lezení. Bohužel došlo i na smutné momenty – u jednoho hnízda spadl kus skály přímo do hnízdiště a jedno mládě rozdrtil. I to je příroda.

Červen: Finsko, dudci a bukáččí radost

Červen byl nabitý. Hned 2. června jsme s Pepou V. kontrolovali hnízdo orla královského a hledali další výry podle pískání. Navazuje na galerii: Orel královský – kontrola hnízda Kvůli terénu se to nepovedlo ani dronem, Pepa tam musel později znovu sám. Já už měl totiž naplánovaný výlet do Finska, který jsme zorganizovali s Pepou Cinkem.

Finsko 2025: Původně mělo jít o medvědy, ale ti mě nakonec zajímali nejméně. Důvod? Jídlo v nezakrytých bedýnkách a rutina medvědů naučených chodit na krmení jako v ZOO. Vytratila se z toho neočekávatelnost divoké přírody. Co ale nezklamalo, byly lišky, rosomáci, sojky, hoholi, jestřábi a ticho tajgy s ruskými hranicemi na dohled.

Po návratu jsem opět zkontroloval šumavské uralky – mládě už opustilo dutinu a posedávalo na větvích, hlídané samicí.

V polovině června mi Pepa Veselý volal, že našel dutinu s dudky chocholatými. Ten topol osika se stal na několik dní (vždy odpoledne) mojí součástí. Pozorovat krmení a chování dudků bez vyrušování bylo jako sen.

Samostatný článek: Dudek chocholatý – krmení v dutině

Na konci června jsem Pepovi pomáhal s motáky pochopy. Jeden den mi volal, že by potřeboval pomoct, protože už v tom bahnitém rybníce byl dvakrát a myslel, že tam nechá duši. Mezi řečí ale nadšeně zmínil, že našel bukáčka malého. Měl z něj obrovskou radost, protože prokázat hnízdění bukáčka se nepodaří každý rok, zvlášť na nové lokalitě. Bukáček malý – prokázané hnízdění

Měsíc jsme zakončili 28. června kroužkováním černých čápů s Luborem (darujkridla.cz). Věděli jste, že mají neobyčejně pěkné a teplé nohy?

Červenec: Ve znamení motáka lužního

Velká kapitola letošního roku. Ochrana motáka lužního je extrémně důležitá a náročná. Spočívá v dohledání hnízd, jejich oplocení, kroužkování a domluvě se zemědělci. Více informací: Moták lužní – ochrana hnízd a kroužkování, Mláďata motáka lužního v prachovém peří, Téměř vzletná mláďata motáka lužního, Vzletná mláďata motáka lužního – první let, Moták lužní – samice, ochránkyně hnízda a Moták lužní – elegantní polní lovec (samec).

Hledání bylo náročné na čas i počasí, ale stálo to za to. Viděl jsem například samici, která místo sezení na vejcích pomáhala samci lovit kobylky. Moták lužní – lov kobylky To byl důvod, proč jsem vyměnil focení za ochranu. Pokud se motáci neoplotí, je obrovská šance, že padnou při sečení stejně jako jiní ptáci nebo srnčata. Ten kousek zachráněné bezbrannosti za to stojí.

Srpen: Pohnízdní potulka

Zbytek léta se nesl v lehčí formě pozorování dravců na polích – mladých motáků lužních, pochopů a stovek luňáků. Dravců byla plná pole až do sklizně obilí, což byl pro ně pokyn k přesunu jinam.

Září: Vzácní hosté a jelení říje

V září jsme s partnerkou viděli letos první poštolku rudonohou. Patrně jedna z prvních na lokalitě, postupně jsme pozorovali asi dvacet mladých, několik samic a dva samce tohoto nádherného dravce. Více informací: Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) – elegantní dravec polních krajin - shrnutí a velká galerie

Následovaly dvě výpravy za jeleny. První na Šumavu, kde šlo spíš o to, aby vás někdo nestřelil do zadku. Lov jelenů je tam někdy za hranou chápaní – každý „čtrnácterák", co vystrčí hlavu z klidové zóny, to schytá. Každých 100 metrů posed pro platící hosty. My měli štěstí alespoň na jednoho jelena. Šumava – jelení říje 2025

Druhá výprava s kamarádem Vráťou do jiné části Česka byla jiná káva. Nesoustředil jsem se na focení, ale na zážitek. Plížení po břiše, foťák jen v ruce a atmosféra soubojů jelena evropského z pár desítek metrů. Jelen evropský – říje 2025

Podzim: Kalousi a sovy pálené

Další měsíce už bylo vidět, že se příroda chystá na odpočinek. Enormně ubylo hrabošů, proběhla hluboká orba a na zbytcích vojtěšky se tu a tam objevil moták pilich. Mnoho výletů jsem věnoval monitoringu nocovišť kalousů ušatých – na jednom jich bylo v září dokonce 18! Více informací: Kalous ušatý – deniště září 2025, Zimní sčítání kalouse ušatého v Ústeckém a Středočeském kraji, Zimní sčítání kalouse ušatého (2. část): Přes 100 sov v regionu a rekordní zimoviště.

Celoročně se snažím podporovat Pepu Veselého a Dobříšský spolek v projektu Návrat sovy pálené do přírody. Podařilo se mi zajistit partnera, který nám zdarma dodává myši – tímto děkuji panu Krchovi a mausandreptilhaus.cz. I díky této podpoře a nové vypouštěcí kleci od Martina Strnada ze spolku Dobříš, jsme letos vypustili do volné přírody dalších 18 sov pálených. Další informace: Sova pálená – záchrana a reintrodukce

A třešnička na dortu? Cestou na statek jsem pozoroval svého prvního dřemlíka tundrového v životě. Dřemlík tundrový (Merlin)

Prosinec: Bilance a plány

Prosinec a konec roku pokračují dál. Rozvíjím a vylepšuji Birding.cz, ležím v knihách o ptácích a snažím se prohloubit své znalosti. Navštívil jsem kamaráda Ondru Boháče, který mi předal cenné zkušenosti. Jak ty všeobecné, tak i třeba o slučkách a dravcích. Slučka malá – skrytý bahňák

Vidím u sebe posun za poslední dva roky, ale tam, kde jsou kluci jako Pepa nebo Ondra, ještě zdaleka nejsem. To se z knížek nenaučíte 😊.

Nemůžu se dočkat nové sezóny. Budu se snažit své pole působnosti trochu zúžit a věnovat se více konkrétním druhům, jako je výr velký a moták lužní.

A právě dnes (29.12.2025), když píšu tento text, jsem v přírodě pozoroval svého druhého dřemlíka tundrového a 5 kání rousných. To je krásné zakončení tohoto roku! Káně rousná – zimní host v ČR

Tomáš Trnka, káně rousná

Tomáš Trnka, slučka malá

Díky, že Birding.cz sledujete – v roce 2026 chci přidat víc terénních reportů, videí a hlavně pokračovat v ochraně druhů, které to potřebují.

Já jako sněhurka – ptáci jsou prostě boží 1

Já jako sněhurka – ptáci jsou prostě boží 2