Vítr se točí a jelení říje – Jelen evropský (Cervus elaphus), severní Čechy

Po ne zcela úspěšném výletu na Šumavu (viz článek zde) mi napsal kamarád Vráťa, že narazil na skupinu jelenů v severních Čechách. Říje už sice pomalu končila, ale pozvání jsem přijal – a společně s Pepou Cinkem jsme vyrazili na další dobrodružství.

Den začal brzy – budík ve 3:30, odjezd, a v 5:30 jsme už museli být na místě. Rychle se zamaskovat, zkontrolovat vítr a pomalu, tiše „na šoulačku“ do lesa. Bez stativu, jen s fotoaparátem v ruce, ještě za šera. Na kraji lesa jsme hned potkali jelena s laní – a hned za nimi se mihla skupina strakatých divočáků, pravděpodobně kříženců s prasaty domácími. Díky tmavému maskování a příznivému větru k nám došli téměř na dotek – adrenalinový začátek dne!

O pár minut později se nám otevřel výhled do malého údolí. Mlha se ještě líně povalovala na okraji rákosů a hned kousek za ní stál nádherný jelen. Nebyl to medajlový jelen, ale byl prostě parádní. Krátké zastavení, pár snímků, krátké video z ruky – a ticho. V tu chvíli mi došlo, že si chci ten den hlavně užít. I kdybych nevyfotil nic dokonalého, atmosféra, světlo a vůně lesa za to stály.

Když jsme dorazili k velkému říjišti, slyšeli jsme z poza kopečku boj dvou jelenů. Zvuky paroží narážejícího o sebe se nesly mezi stromy a adrenalin stoupal. Ruce se mi třásly, když jsem se je snažil ulovit objektivem mezi kmeny stromů – přesně ten typ zážitku, kvůli kterému člověk vyráží do terénu. Žádný kryt, žádný stan – jen ticho, stromy a naprosté soustředění.

K největšímu samci, statnému čtrnácterákovi, jsem se dokázal přiblížit asi na patnáct metrů. Drbal si parohy a větve a nevěnoval pozornost ničemu kolem. Pak vyšel přímo proti mě, lehl jsem si na zem a odplazil jsem se kousek za břízu, která stála mezi mnou a jelenem. Vzápětí se ale vítr otočil, nebo slyšel nějaký zvuk který se mu nelíbil – a bylo po všem. Tak to v lese chodí. Vzduch se stáčí po svazích, někdy stéká po kopcích do údolí, nebo jen líně leží a zdánlivě se ani nehne, nejde odhadnout jeho směr. Ale i to patří k tomu, co dělá podobné výpravy opravdovými.

Dnešní krajina je plná obor a plotů, ale tady jsme byli v pravém, divokém lese. Padlé kmeny, všude samé klacky, křoví a ticho – a opravdová příroda bez zásahů člověka. Viděl jsem více jelenů, než jsem čekal, a prožil den, na který se nezapomíná.

Nečekal jsem, že tohle letos ještě zažiju, ale díky Vráťovi se podařilo. Díky moc kamaráde! Děkuji Vráťovi za pozvání a Pepovi za společnost. Tento den mi připomněl, proč mě příroda nikdy nepřestane fascinovat. Nešlo o foto trofeje, ale o okamžiky, které zůstanou v paměti.

Jeleni dobrý, ale stejně, ptáci jsou prostě ptáci :)