Kalous ušatý na pražském sídlišti – část 2. (Juv.)

12. července 2022 jsem se na místo vrátil – a podívejte se, jak naši „kalousí bratři“ vyrostli a kompletně přepeřili. Bylo to velké štěstí, jeden seděl metr nad zemí a klidně na mě zíral. Myslím, že to bylo naposledy, co jsem je viděl. Od té doby už na stejném místě nebyli.

Hnízdo jsem tehdy našel vysoko na smrku. Ale dnes se tam střídají poštolky a hřivnáči. Tak třeba někdy příště...

Těším se, až mi sestra zase zavolá, že nemůže spát – to bude signál, že jsou zpátky!