Kormorán velký – obratný lovec ryb a ekologická výzva

Kormorán velký se během roku nejčastěji zdržuje u rybníků a stojatých vod, kde loví ryby. V zimě, kvůli zamrzlým rybníkům, vyměňuje tyto lokality za řeky. A právě tam jsem měl možnost je pozorovat. Celá kolonie kormoránů běžně posedává podél řek, odkud se vydává na výpravy za rybami. Jelikož se samec od samice liší jen minimálně, na fotografiích vidíte kormorána velkého ve svatebním šatě; ten hnědý je loňský mladý pták.

Lov a potrava

Kormorán velký je specializovaný rybožravec a jeden z nejzdatnějších podvodních lovců mezi ptáky. Pod vodou se pohybuje pomocí silných nohou s plovacími blánami, zatímco křídla ponechává složená. Jeho zrak je přizpůsoben vidění pod hladinou, což mu umožňuje efektivně vyhledávat kořist i při špatné viditelnosti.

Kormorán se běžně potápí do hloubek 5–10 metrů, při délce ponoru kolem 20–30 sekund. Pod vodou se pohybuje rychle a obratně, sleduje rybu a snaží se ji zahnat do vhodné pozice. Jakmile ji chytí do zobáku s hákovitým zakončením, vyhodí si ji do vzduchu a polkne hlavou napřed.

Kormoráni loví jak samostatně, tak ve skupinách. Při skupinovém lovu spolupracují a ženou hejna ryb do mělčin nebo k překážkám, čímž si usnadňují jejich úlovek. Taková taktika je velmi účinná, zvláště v mělkých rybnících a nádržích.

Kormorán loví nejčastěji ryby o délce 10–25 cm, ale zvládne i větší, například úhoře nebo větší okouny. V českých vodách se v jeho jídelníčku pravidelně objevují kapři, plotice, cejni, oukleje, okouni, lipani, pstruzi i siveni. Pták spotřebuje v průměru 400–500 g ryb denně, ale v zimě či při krmení mláďat může být příjem ještě vyšší.

Chování při vyrušení

Kormorán má specifické chování při ohrožení. Pokud je vyplašen během nebo po lovu, často vyvrhne nestrávenou nebo právě ulovenou rybu, aby se rychleji odlepil od hladiny – usnadňuje si tak vzlet. K vzletu z vody potřebuje delší rozběh. Při nebezpečí se ptáci také hlasitě varují, a jakmile vzlétne jeden, následují obvykle i ostatní členové hejna.

Ekologický a ekonomický dopad

Rozmach populace kormorána velkého od 90. let vedl k častým konfliktům s rybářskou veřejností. Pták je považován za konkurenta – decimuje obsádky komerčně významných druhů a způsobuje škody na rybnících, jezerech i sportovních revírech. Jeho výskyt může vážně narušit přirozenou strukturu rybích společenstev, zejména u mladých ryb.

Na hnízdních lokalitách může docházet k ekologickému poškození vegetace. Trus kormoránů obsahuje vysoké množství dusíku a kyselin, což postupně likviduje stromy a keře. Vznikají tak tzv. „mrtvé ostrovy" bez zeleně. Přirozených predátorů má kormorán v Evropě minimum – dospělci jsou prakticky bez ohrožení, mláďata mohou napadnout lišky, kuny nebo velcí krkavcovití ptáci.

Ochrana a regulace

Kormorán velký je v celé Evropské unii chráněn směrnicí o ptácích. V České republice je jeho odlov nebo plašení možné pouze na základě výjimky udělené státní správou (např. AOPK ČR nebo krajskými úřady). Opatření se často přijímají v zimním období, kdy ptáci migrují do vnitrozemí a soustřeďují se u nezamrzlých vod.

Problémem je, že běžná regulace (např. plašení) má často omezený účinek. Kormoráni se dokážou přizpůsobit a vracejí se do lokalit, kde mají dostatek potravy.

Závěr

Kormorán velký je přirozenou součástí evropských ekosystémů a ukázkou úspěšného návratu chráněného druhu. Zároveň ale představuje výzvu pro správu vodních ploch a rybářský sektor. Řešením není ani plošné vyhubení, ani úplná nečinnost, ale vyvážený přístup, který kombinuje vědecky podloženou ochranu přírody s efektivní regulací tam, kde je to nezbytné.