Jarní toulky přírodou: Orlí záhada, jeřábí rodinka a noční Praha. Tajemství Sýce rousného

Dneska byl ideální den na další výlet do přírody, a tak jsem sbalil výbavu a vyrazil na obhlídku malebné krajiny. Cíl byl jednoduchý: projet se kolem polí a rybníků a zjistit, co nového se venku děje. Do batohu jsem samozřejmě přibalil pozorovací dalekohled Kowa Prominar TSN-66A a na krk zavěsil svůj oblíbený binokulár Kowa Genesis Prominar 10×33 XD. Bez téhle špičkové optiky do terénu už zkrátka nevyrážím, ten křišťálově čistý obraz totiž nic nenahradí. A je to naprosto návykové. Stejně jako jiné kvalitní vybavení, je dobrý spektiv a dobrý dalekohled doslova hromada zábavy. Poslední dny byly na zážitky tak bohaté, že by to vydalo na malou knihu, a opět se mé výlety vyplatily na tisíc procent. Ale nutno říct, že to je poslední rok pokaždé když jedu ven. Vždy to stojí za to.

Ptačí dálnice u rybníků a staří známí

Na jednom z rybníků ve středních Čechách probíhal klasický jarní ruch. Voda a vodní hladina patřila jednoznačně kormoránům. Byla to taková ta klasická ptačí dálnice, kde je pořád co sledovat a optika se tam ani na vteřinu nezastaví.

Mise „Orel"

To nejlepší hned na začátek. Můj hlavní, tak trochu tajný cíl se tentokrát ukrýval v lese – chtěl jsem najít nové hnízdo orlů mořských. Loni v létě se tudy totiž prohnala vichřice a vzala s sebou i jejich původní hnízdní strom. Naše pátrání po novém útočišti konečně slaví úspěch! Ale musel pomoci kamarád Pepa Veselý, který jako vždy - jen zvedne oči a najde hnízdo. Poctivé pročesávání lesů se vyplatilo, a ani mé několika hodinové hledání nebylo k ničemu. Totiž, i když nic nenajdete, alespoň zjístíte, že máte hledat o kousek vedle :D

Hnízdo je na protějším kopci přes údolí, vzdušnou čarou zhruba 1 200 metrů. Pouhým okem nemáte šanci – udělal jsem jednu celkovou fotku údolí, kde hnízdo vlastně ani není pořádně vidět. Ale přes šestašedesátkovou Kowu? Nádhera. Podařilo se mi přes ni cvaknout i fotku samotné orlice, jak sedí na hnízdě. Mise je (prozatím) úspěšně u konce a my máme obrovskou radost.

Záhada jeřábí rodinky

Když jsem se pak přesunul k dalšímu velkému rybníku, příroda mi královsky vynahradila i to předchozí čekání u lesa. Skrz desítkový Genesis jsem totiž narazil na jeřáby! Byli tam dva dospělí ptáci a s nimi dva mladí. Nejsou to už samozřejmě žádná malá písklata, ale odrostlejší ptáci, které bezpečně poznáte hlavně podle zbarvení hlavy. Pozoroval jsem je a užíval si ten pohled.

Hned se mi vybavila loňská historka. V den, kdy jsem tuhle rodinku viděl loni naposledy, byli ještě kompletní, ale nedaleko od nich jsem narazil na vlka. Pak už můj kamarád viděl jen jedno mládě, takže jsme si mysleli, že se to druhé někde „ztratilo“. Těžko říct, jestli to tehdy mělo s vlkem nějakou spojitost, ale raději si teď s úsměvem říkám, že tohle přede mnou jsou ti samí a rodina je (prozatím) kompletní. Je skvělé vidět tyhle majestátní ptáky zpátky v plné síle.

Kvíčaly cestou k rybníkům

Cestou k rybníkům ve středních Čechách mě na stromě potěšilo i hejno kvíčal – taková fajn drobná zajímavost, než přišlo to hlavní divadlo u vody. Sice na sto metrů, ale když se nepodíváte, nenajdete třeba cvrčalu. A já se letos díval fakt poctivě, cvrčalu jsem ale tejně nenašel. :)

Praha jako na dlani a noční výzvy

Aby toho nebylo málo, vyrazil jsem i na jednu vyhlídku kousek za Prahou. Bylo to při západu slunce, vzdálenost do centra asi 11 kilometrů vzdušnou čarou. Slunce padalo, začínala se zatahovat tma a já zkoušel, co ještě zvládne foťák v mobilu ve spojení s dalekohledem. Jasně, limity tam už jsou znát, ale výsledek mě mile překvapil! Mám super fotky noční Prahy, která z té dálky vypadala jako rozsypané korálky, a k tomu parádní detaily Měsíce.

Daňčí pánská jízda na Příbramsku

Další toulka mě zavedla do krajiny okresu Příbram. A hned na poli mě čekalo obrovské překvapení v podobě velkého stáda daňků. Bylo to zhruba 32 samců, všichni s parohy. Prostě pořádná pánská jízda. Zalehl jsem k nim přes optiku a užíval si, jak se válej na poli v odpoledním slunci, pak chvíli ostražitě pozorují okolí, a když jsem se vzdálil, zase si v klidu pokračovali ve své oblíbené činnosti.

Měsíc nad Brdy

Další dvě úchvatné fotky Měsíce se mi povedly hned následující večer, tentokrát z nitra CHKO Brdy. Optika opět ukázala svou sílu v detailech kráterů.

Kulíšek nejmenší – vrchol dne

Ale tím úplně největším úlovkem z toho večera byl bez debat kulíšek nejmenší. Seděl na samotném vrcholku smrku, zhruba 150 metrů ode mě. Zapadající slunce, naprosté ticho a tahle drobná soví vzácnost v hledáčku. Zkrátka dny v přírodě, na které se jako pokaždé nezapomíná. čas kulíšků teprve nadejde, a s ním i hledání dutin a mapování teritorií. Ale i tohle setkání na dálku je parádní. Samička kulíška se přiletěla na minutu na jeho houkaní podívat blíž, a pak si zase letěla po svém.

Tajemství Sýce rousného

S kamarádem Pepou Cinkem jsme právě včera v noci našli v CHKO Brdy, mimo jiné, i dutinu Sýce rousného. Žádné fotky ani video zatím nemám, takže tato část zůstane zatím jako "tajemství".... Ale jen do příště :)