Na tomhle místě jsem viděl svého prvního motáka pilicha – a okamžitě mě uhranul jeho ladný, rychlý let a nádherné zbarvení. Na první pohled křičí „jsem bílý, vidíte mě!“, ale věřte mi – spatřit ho není vůbec jednoduché.

Moták pilich (Circus cyaneus) patří mezi elegantní dravce otevřené krajiny. Samec je na pohled téměř bílý – ve skutečnosti světle šedý s výrazně černými konci křídel. Má lehký a tichý let, jako by se jen klouzal vzduchem.

Samice je větší, celkově hnědá, s nápadným světlým pruhem nad okem – tzv. „sovím obličejem“. Důležitým rozpoznávacím znakem je také nápadný bílý pruh u kořene ocasu (tzv. „kostřec“), který v letu často prozradí samici pilicha i na dálku. Její let je silnější, působí rozhodněji – jako stíhačka.

Poprvé jsem pilicha zahlédl během rodinné „dovolené“, která byla spíš sérií objížděk rybníků, luk a polí, doplněná pozorováním, focením a debatami o přírodě – od cvrčků po orly mořské a samozřejmě i motáky.

V lednu 2024 jsem se na stejné místo vrátil. Bylo relativně pěkně – ráno minus 13 stupňů, takže žádná pohodička. Sedět ve stanu osm hodin v takovém mrazu není pro každého, ale právě v tom je ta vášeň: očekávání, klid a pomalu se probouzející zimní krajina. Louka, lehce namrzlá, mi připomínala malou tajgu.

Slunce vyšlo a první se ukázala poštolka. Sedla si proti světlu a jen tiše seděla – skoro meditovala. Postupně se kolem mihali krkavci, kání a v dálce orli. A pak přiletěla samice motáka pochopa. Krásný okamžik. Ale hlavní překvapení přišlo vzápětí – dva další pilichové, samci.

Lovili a odpočívali přímo na jedné louce – ještě že někde vůbec nějaká louka zbyla a ne jen zoraná pole. Když samec něco ulovil, samice na něj okamžitě zaútočila a bez potíží ho o kořist připravila. Trochu mě to zaskočilo – myslel jsem, že v místě, kde je hrabošů dost, takový boj nebude nutný. Ale je. Samice je větší a silnější, samec jemnější a zdrženlivější.

Zmrzlé prsty a bolavý zadek ze skládací stoličky… to všechno člověk hned zapomene. Pro tenhle typ zážitku to stojí 100 %. Ze stanu můžete pozorovat přírodu opravdu zblízka. A když vám mezi rampouchy v řasách proletí pilich, víte, že to stálo za to.

Tehdy jsem natočil i pár záběrů do videa. Ještě jsem se mu plně nevěnoval a při zpětném zhodnocení je video, které jsem pak dal jako své první edukativní video na Instagram, doslova strašlivé – chybami se ale člověk prostě učí. Má teď asi 250 000 shlédnutí, což absolutně nechápu.