Poštolka rudonohá (Falco vespertinus) – elegantní dravec polních krajin

Vzácný sokolovitý pták s fascinujícími strategiemi přežití, tisíce kilometrů dlouhými migracemi a dokonalým maskováním v terénu.

Poštolka rudonohá patří mezi sokolovité ptáky a v České republice je jedním z nejvzácnějších hnízdících druhů. Její výskyt u nás je omezený, přesto se čas od času podaří tento fascinující druh pozorovat, ať už během tahu, nebo v období pohnízdních potulek. Zvlášť cenné jsou situace, kdy se u nás ukáže více jedinců najednou – samec, samice i mladí ptáci – a nabídnou tak možnost nahlédnout do jejich pestrého života.

Vzhled a rozlišovací znaky

Sameček je nezaměnitelný – celé tělo má břidlicově šedé, na větší vzdálenost působí až černým dojmem. Nejvýraznějšími poznávacími znaky jsou jasně oranžovočervené oči, ozobí a běháky, které daly druhu jméno „rudonohá". Pod ocasem nese sytě rezavé „kalhotky" – spodní krovky ocasní, které výrazně kontrastují s šedým tělem a jsou patrné i za letu. V letu působí štíhle a elegantně, se špičatými křídly typickými pro sokolovité ptáky.

Samice je naopak pestřejší: svrchu šedohnědá s tmavým vlnkováním, zespodu rezavě oranžová až žlutohnědá. Na hlavě má rezavé temeno, bílou tvář s úzkým tmavým proužkem přes oko a naznačeným tmavým „vousem" na lících.

Mladí ptáci se podobají samici, ale jsou celkově více hnědaví, s podélným skvrněním na spodině těla i proužkovaným hřbetem. Jejich běháky jsou zpočátku žlutavé a až s dospíváním získávají charakteristický oranžový odstín.

Velikost a hlas

Velikostí je poštolka rudonohá srovnatelná s poštolkou obecnou – délka těla dosahuje 28–34 cm a rozpětí křídel 65–75 cm. Let je obratný, často loví hmyz v rychlém výskoku či při kroužení nad loukami. Charakteristické je, že se na okamžik třepotavě zastaví ve vzduchu podobně jako poštolka obecná.

Při vyrušení nebo obraně hnízda se ozývá pronikavým, opakovaným hlasem, který lze popsat jako vysoké „kju-kju-kju" nebo rychlé „ki-ki-ki".

Hnízdění a způsob života

Poštolka rudonohá si vlastní hnízdo nestaví – obsazuje opuštěná hnízda jiných ptáků, nejčastěji kolonie havrana polního. Hnízdí ráda koloniálně, tedy v menších skupinách, kde se jednotlivé páry soustředí na obranu svého hnízda, ale těží i ze společné ochrany proti predátorům. V jedné kolonii může hnízdit několik až několik desítek párů.

Samice klade obvykle tři až čtyři vejce, na kterých sedí oba rodiče zhruba čtyři týdny. Samec samici nosí potravu a střídá ji při sezení. Mláďata pak zůstávají v hnízdě 27–30 dnů a jsou intenzivně krmena oběma rodiči. I po opuštění hnízda se mláďata učí lovit a rodiče je nadále zásobují.

Potrava a chování

Základní složku potravy tvoří velký hmyz – kobylky, saranče, brouci, motýli nebo vážky. Kořist chytá ve vzduchu, ze země i při krátkém třepotavém letu. Aktivní je často za soumraku a úsvitu. V období krmení mláďat přinášejí rodiče také malé obratlovce – zejména hlodavce, ještěrky, žáby a občas i drobné ptáky.

Na zimovištích v Africe využívají hejna sarančat nebo termitů a často loví ve stovkách pohromadě, což může výrazně redukovat výskyt hmyzích škůdců.

V mimohnízdní době, zejména na podzim v Česku, se poštolky rudonohé často uchylují ke kleptoparazitismu – kradou ulovenou potravu poštolkám obecným. Samec, samice i mladí ptáci posedávají na vyvýšených místech nebo na polích, sledují okolní dění a při vhodné příležitosti se zmocní úlovku, aniž by museli sami lovit. Často dochází k velkým bojům, kde nemají naše poštolky obecné moc šancí si hraboše ubránit. Celkově to nemají poštolky obecné snadné (a nejen ony samozřejmě). Když už jim hraboše nechce ukrást třeba straka nebo vrána, tak přiletí poštolka rudonohá a začne si lokalitu usurpovat pro sebe.

Pohnízdní potulky

Pohnízdní potulka je období, kdy ptáci po skončení hnízdění opouštějí kolonie a volně se toulají krajinou. Nejde ještě o přímý tah do Afriky, ale o rozptýlený pohyb za potravou a vhodnými místy k odpočinku. Poštolky rudonohé se tak mohou během léta objevovat stovky kilometrů od svých běžných hnízdišť.

Po hnízdní sezoně už ptáci nebrání teritorium ani nekrmí mláďata. Mohou se proto přesouvat tam, kde je aktuálně nejvíce potravy. Typické je jejich společenské chování – po vyhnízdění se rády sdružují do větších skupin a nocují společně, často ve stovkách či tisících jedinců.

Nejvíce se toulají mladí ptáci v prvním roce života. Jejich potulky mohou mít až invazní charakter – v některých letech se objevují ve velkých počtech daleko od hnízdišť. Tak tomu bylo například v letech 2012 a 2014, kdy se poštolky rudonohé dostaly do celé střední a východní Evropy. Dospělí ptáci bývají usedlejší – často se drží blízko svých kolonií nebo známých nocovišť a na tah do Afriky vyrážejí už koncem srpna. Mladí jedinci zůstávají v Evropě déle a migrují později.

Migrace

Poštolka rudonohá je striktně tažným druhem. V srpnu a září opouští evropská hnízdiště a táhne do Afriky, kde zimuje především v Angole, Namibii, Botswaně a Jihoafrické republice. Na jaře se vrací v dubnu.

Satelitní sledování ukázalo neuvěřitelné výkony: ptáci dokážou překonat Středozemní moře a Saharu bez přistání během pouhých pěti dnů a za méně než dva týdny urazit kolem 9 000 km na zimoviště. Trasa na jaře a na podzim se může lišit – tzv. smyčková migrace.

Zajímavé je, že migruje ve velkých hejnech a často nocuje na společných nocovištích čítajících stovky až tisíce jedinců. Velmi významná velká nocoviště, kde se před odletem shromažďují tisíce ptáků, byla popsána v Maďarsku, Rumunsku nebo na Ukrajině.

Výskyt v České republice

V naší krajině jde o vzácného a kriticky ohroženého dravce. Česko neleží v jádru hnízdního areálu – ten se rozkládá v otevřené krajině východní Evropy a Asie, od Panonské nížiny (Maďarsko, jižní Slovensko) přes Ukrajinu a jižní Rusko až k oblasti západní Sibiře.

Historicky u nás poštolky hnízdily hlavně na jižní Moravě, kde využívaly staré kolonie havranů polních. Po roce 1973 ale nebyly doloženy žádné hnízdící páry – druh byl dlouho považován za vyhynulého hnízdního ptáka.

Většina pozorování pochází z období tahu a potulek, kdy se ptáci zdržují na polích, v krajině s rozptýlenými stromy nebo na elektrickém vedení. Nejvíce šancí na setkání přináší srpen a září, kdy se mohou objevovat i mladí ptáci. V letech 2012 a 2014 jich bylo zaznamenáno výrazně více – šlo o invazní vlny mladých ptáků. Dokladem původu některých jedinců je kroužkování: v roce 2012 byl na Slovácku chycen pták okroužkovaný jako mládě v Rumunsku, který urazil přes 400 km.

Návrat hnízdícího druhu

Po dlouhé pauze se poštolka rudonohá do Česka přece jen vrátila i jako hnízdící druh:

2019 – ornitologové Ondřej Boháč a Tomáš Oplocký prokázali hnízdění u Hrdibořic na Olomoucku. Pár vyvedl celkem pět mláďat – první potvrzené hnízdění od roku 1973.

2023 – monitoring přinesl rekordní čísla: tři potvrzená a tři možná hnízdění v Olomouckém, Zlínském a Jihomoravském kraji.

Celkově bylo mezi lety 1907 a 2023 zaznamenáno 20 potvrzených a 12 možných hnízdících párů. Tyto nálezy ukazují, že se druh na Moravu opatrně vrací – a že česká krajina může hrát roli i v jeho hnízdní biologii, nejen v potulkách.

Pozorovatelnost a maskování

Ačkoli jde o atraktivní druh, poštolku rudonohou bývá v terénu často velmi těžké spatřit. Zvlášť pokud sedí přímo na poli – její velikost a zbarvení dokonale splývá s prostředím.

V odstínech zorané půdy nebo strniště zanikne mezi křivkami a barevnými přechody a ptáka lze snadno přehlédnout i z malé vzdálenosti. O to cennější je každý přímý kontakt, zvlášť pokud se podaří pozorovat samce, samici i mladé při jejich interakcích a potravním chování.

To, že posedávají na drátech elektrického vedení, je pro ně typické – stejně jako u jiných dravců jim to poskytuje parádní rozhled po okolí.

Shrnutí

Poštolka rudonohá je nenápadný, ale výjimečný dravec, jehož život je úzce svázán s otevřenou krajinou Evropy a Afriky. Její životní cyklus odhaluje fascinující strategie přežití – od koloniálního hnízdění přes specializovaný způsob lovu až po tisíce kilometrů dlouhé migrace. V Česku je její výskyt vzácný, a proto je každý záznam významný. Ať už ji zahlédneme při kleptoparazitismu na poštolce obecné, při odpočinku na drátech elektrického vedení, nebo při nenápadném posezení na polích, vždy jde o setkání, které připomíná, jak bohatý a rozmanitý svět našich ptáků je. A v posledních letech můžeme s radostí sledovat, že se k nám tento elegantní sokolík pomalu vrací i jako hnízdící druh.