Pestrá přehlídka hostů u lesního krmítka
Jedinečné pozorování rozmanitých druhů ptáků a jejich chování během jednoho dne.
Zimní pozorování u ptačího krmítka na okraji lesa přineslo fascinující přehlídku různých druhů ptáků. Během jediného dne se u krmítka objevili drobné sýkory, statný dlask tlustozobý, strakapoud velký, pěnkavy, vrabec polní, zvonek zelený i červenka obecná. Každý druh vykazoval specifické chování při krmení – od ostražitosti dlaska přes teritorialitu červenky až po zásobování sýkory babky. Článek popisuje pozorované druhy, jejich strategie u krmítka a zajímavá zjištění o jejich zimním chování.
Na jednom ptačím krmítku na okraji lesa a pole se během jediného dne objevilo překvapivé množství druhů – od drobných sýkorek až po robustního dlaska. Různorodé prostředí s keři a blízkým jezírkem přilákalo pestrou sestavu ptáků i jednoho malého savce. Každý druh se projevoval jinak – někdo trpělivě čekal opodál, jiný si agresivně hájil prostor, další si schovával zásoby na horší časy.
Dlask tlustozobý – mistr silného zobáku
Největším překvapením byl dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes), nápadný pěvec se silným kuželovitým zobákem. Jeho mohutný zobák dokáže vyvinout tlak okolo 40 kg, takže hravě rozlouskne i tvrdé pecky třešní.
Dlask je přirozeně velmi ostražitý a většinu času tráví vysoko v korunách stromů. V zimě se však sdružuje do menších hejn a výjimečně navštěvuje i krmítka – obvykle mu trvá dlouho, než se odhodlá slétnout, ale jakmile se pustí do krmení, vůči ostatním ptákům se chová dost nekompromisně.
📖 Obsah článku
- Pestrá přehlídka hostů u lesního krmítka
- Dlask tlustozobý – mistr silného zobáku
- Strakapoud velký – milovník loje
- Pěnkava jikavec – severský zimní host
- Pěnkava obecná – „vdovec" lesních okrajů
- Zvonek zelený – otužilý jedlík v ohrožení
- Vrabec polní – stálý obyvatel kulturní krajiny
- Sýkory – akrobaté krmítka
- Červenka obecná – samotářský návštěvník
- Neočekávaní hosté
- Shrnutí
- Tip pro pozorování
Strakapoud velký – milovník loje
Dalším výrazným druhem byl strakapoud velký (Dendrocopos major), známý šplhavec s červenými spodními krovkami. V zimní době se sice přirozeně živí hlavně semeny šišek jehličnanů, ale krmítka neodolatelně lákají jeho mlsný jazýček – vyhledává na nich zejména zavěšený lůj a tučné pokroutky.
Jakmile strakapoud objeví zdroj loje, stává se na této tučné potravě téměř závislým a často se na krmítko vrací i několikrát denně. Při svém příchodu většinou plaší menší ptáky, kteří uletí před jeho robustní postavou.
Pěnkava jikavec – severský zimní host
Mezi návštěvníky se objevila i pěnkava jikavec (Fringilla montifringilla), zimní příbuzná běžné pěnkavy. Jikavci u nás nehnízdí; přilétají pouze na zimu nebo při tahu ze severské tajgy. Často se zdržují v hejnech – byla pozorována i zimní hejna o tisících jedinců.
Na krmítkách v rurálním prostředí se jikavci objevují spíše po boku svých příbuzných pěnkav obecných. V praxi to znamená, že jikavec spíše sbírá semínka v okolí krmítka nebo na zemi společně s pěnkavami, než aby seděl přímo na krmítku.
Pěnkava obecná – „vdovec" lesních okrajů
Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) patří k nejpočetnějším pěvcům Česka a nechyběla ani u tohoto krmítka. Zajímavostí je původ jejího vědeckého jména „coelebs" znamenající „vdovec" – už v 18. století si přírodovědec Carl Linné všiml, že část pěnkav ze severu na zimu odlétá do Středomoří, zatímco mnozí samci zůstávají v zimě osamoceni na hnízdištích.
Pěnkavy se živí semeny plevelů, stromů i kulturních plodin a značnou část potravy sbírají na zemi. Obvykle však pěnkavu spatříme spíš pod krmítkem, kde sbírá popadaná semínka – její robustnější kuželovitý zobák je k dloubání v zemi uzpůsoben lépe než k posedávání na krmítkové hraně.
Zvonek zelený – otužilý jedlík v ohrožení
Zvonek zelený (Chloris chloris) je statný, olivově zelený pěnkavovitý pták s nápadným žlutým pruhem v křídle. Miluje slunečnicová semena, kterých dokáže spořádat neuvěřitelné množství – není výjimkou, že zvonci doslova obsadí plné krmítko a chroupají slunečnice tak vehementně, až vyprázdní celou zásobu.
Bohužel populace zvonka zeleného v posledních letech dramaticky poklesla – za pouhou dekádu se v ČR snížila zhruba o dvě třetiny. Hlavní příčinou je zákeřná ptačí nemoc trichomonóza, přenášená prvokem, která se šíří slinami na vlhkých krmítkách a způsobuje ptákům záněty v jícnu znemožňující příjem potravy.
Vrabec polní – stálý obyvatel kulturní krajiny
K hostům krmítka se přidal i vrabec polní (Passer montanus), menší příbuzný vrabce domácího. Poznáme ho podle hnědé čepičky a černé skvrny na bílých tvářích. Na rozdíl od vrabce domácího se zdržuje spíše v otevřené krajině, sadech a na vesnicích.
U krmítek se pohybuje ve skupinkách a většinu potravy sbírá na zemi pod zásypem, kde hledá drobná semena. Vrabci polní jsou v Česku stále běžní, ale jejich početnost v posledních desetiletích poklesla kvůli změnám v zemědělství a úbytku tradičních hnízdních míst. Na rozdíl od vrabce domácího se však udržel lépe ve venkovské krajině, takže u krmítka na okraji lesa a pole působí velmi přirozeně.
Sýkory – akrobaté krmítka
Nejpočetnějšími návštěvníky krmítka byly sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus) a sýkora babka (Poecile palustris). Tito drobní zpěvní ptáci jsou známí svou nebojácností a hbitostí – u krmítek doslova předvádějí akrobatické kousky.
Koňadry i modřinky dovedně šplhají po zavěšených koulích ze semínek a tuku a často visí i hlavou dolů. Babka má překvapivě podobnou strategii jako brhlík: do voleje nabere několik semínek najednou a rychle s nimi odletí, aby je ukryla ve skrýši na horší časy.
Červenka obecná – samotářský návštěvník
V hustém křovinatém okolí krmítka se pohybovala červenka obecná (Erithacus rubecula). Tento drobný ptáček s oranžově červenou náprsenkou se u krmení vyskytuje obvykle osamoceně – červenky jsou mimo hnízdní sezónu silně teritoriální a každá si hájí své území.
Červenky sice nejsou typickými zrnožrouty – v přírodě loví hlavně drobný hmyz – ale na přikrmovacích místech rády hodují na lojových koulích nebo olejnatých semenech. Červenka byla ostražitá, ale poměrně krotká – držela se v blízkosti keřů, odkud občas vyběhla pro sousto.
Neočekávaní hosté
Mezi ptačími hosty se objevila i slepice bažanta obecného (Phasianus colchicus), což je na ptačím krmítku poměrně neobvyklý zjev. Tento velký pozemní pták se obvykle zdržuje na polích a mezích, ale v zimě často vyhledává umělá krmeliště s obilím.
Jedním z nejpřekvapivějších „návštěvníků" krmítka nebyl pták, ale norník rudý (Myodes glareolus), drobný hlodavec známý také jako hraboš rudý. U krmítek se norníci někdy zabydlí přímo pod konstrukcí a plní roli pilných „uklízečů" – celý den sbírají vše, co ptákům odpadne od zobáku.
Shrnutí
Okraj lesa s přilehlým polem a křovinami se ukázal být ideálním místem pro pestré zimní setkání různých druhů. Pozorování tolika ptáků pohromadě, od drobných sýkorek přes pěnkavy až po dlaska či samotářskou červenku, poskytlo jedinečný pohled na jejich chování u krmítka. Tato konkrétní zjištění nám připomínají, jak důležité je krmítka správně umístit a udržovat, ale také jak cenné mohou být pro poznání života ptáků.
Krása ptáčků při koupání ve zpomaleném záběru |JohoBirding|
Tip pro pozorování
Nejlepší místo pro krmítko je okraj lesa s přilehlými keři a vodní plochou v dosahu. Různorodé prostředí přiláká více druhů ptáků. Důležité je krmítka pravidelně čistit kvůli prevenci nemocí jako trichomonóza. Sledujte nejen ptáky přímo na krmítku, ale i jejich chování v okolí – často je zajímavější pozorovat hierarchii a strategie jednotlivých druhů.
Zanechat komentář
Zobrazit všechny komentáře →