Pumy zabíjejí tisíce tučňáků: Návrat predátora mění patagonské pobřeží

Studie publikovaná v únoru 2026 dokumentuje neobvyklý ekologický konflikt na pobřeží argentinské Patagonie. Pumy americké se po desetiletích vrátily do pobřežních oblastí národního parku Monte León, kde se setkaly s tučňáky magellanskými – mořskými ptáky, kteří se nikdy nevyvíjeli pod tlakem suchozemských predátorů.

Co je surplus killing

Když vědci poprvé našli desítky mrtvých tučňáků roztroušených po pobřeží, vypadalo to na masakr. A v jistém smyslu to masakr byl – ale ne ze zloby nebo krutosti. Pumy provozují tzv. surplus killing, což je instinktivní chování, kdy predátor zabije více kořisti, než dokáže sníst.

Tento fenomén je dobře známý například u lišek v kurníku. Když se predátor dostane do prostředí s hojností bezbranné kořisti, jeho lovecký instinkt se spouští znovu a znovu. Evoluce ho naprogramovala tak, aby využil každou příležitost – nikdy totiž neví, kdy se mu příště podaří úspěšný lov.

V případě pum a tučňáků je situace o to dramatičtější, že tučňáci jsou pro pumu naprosto snadnou kořistí. Nemají žádné obrany – nejsou rychlí na souši, nedokážou efektivně utéct a jejich jediná strategie (žít v kolonii) jim nepomáhá proti predátorovi, který nezná strach a loví systematicky.

Proč se pumy vrátily k moři

Pumy jsou primárně horští lovci, kteří preferují guanaky (příbuzné lam) a další kopytníky vnitrozemí. Jejich návrat do pobřežních oblastí Patagonie souvisí s několika faktory:

Především jde o demografický růst populace pum v oblasti. Jak se jejich počty zotavují po desetiletích pronásledování, mladé samce vytlačují z nejlepších lovišť dominantní jedinci. Tito „bezdomovci" hledají nová teritoria a některé z nich končí u pobřeží.

Druhým faktorem je ochrana národního parku Monte León, který byl založen v roce 2004. Zde najdou pumy relativní klid před lidským rušením a zároveň objeví nový zdroj potravy – kolonie tučňáků čítající tisíce jedinců.

Tučňáci bez šance

Tučňáci magellanští tráví většinu života v oceánu, kde jsou dokonalými lovci ryb. Na pevninu vylézají jen v období rozmnožování – zhruba od září do března. Právě v této době jsou nejzranitelnější.

Během inkubace vajec a krmení mláďat musí dospělí tučňáci pravidelně putovat mezi kolonií a mořem, často několik kilometrů. Na této cestě jsou zcela bezbranní. Jejich tělo je uzpůsobeno pro plavání, ne pro pohyb po souši – chodí pomalu, kývavě, a nedokážou rychle reagovat na útok.

Co je ještě horší: tučňáci se během milionů let evoluce nikdy nesetkali se suchozemským predátorem této velikosti. V jejich „programování" není zakódovaná reakce na pumu. Zatímco jiní ptáci by prchli nebo se pokusili zaútočit, tučňáci často jen stojí a dívají se – což je pro ně osudné.

Není to jen o tučňácích

Studie upozorňuje, že dopady jdou za přímou predaci. Kolonie tučňáků, které jsou pod tlakem, vykazují další problémy:

Stres a opouštění hnízd: Dospělí ptáci, kteří přežili útok pumy nebo byli svědky zabíjení v kolonii, často opouštějí svá hnízda. To vede k úhynu vajec nebo mláďat, která zůstanou bez péče.

Změny v chování: Některé kolonie reagují posunem hnízdišť do méně vhodných lokalit, které jsou sice bezpečnější před pumami, ale dále od moře nebo s horší dostupností potravy.

Kumulativní tlak: Tučňáci magellanští již čelí celé řadě problémů – změně klimatu, úbytku ryb kvůli komerčnímu rybolovu, znečištění oceánů. Predace pumami je jen další zátěží pro populace, které jsou pod tlakem.

Co s tím

Řešení není jednoduché. Pumy jsou chráněný druh a jejich návrat do části původního areálu rozšíření je z pohledu ochrany přírody pozitivní zpráva. Současně však jejich přítomnost vede k úbytku tučňáků, kteří jsou také chráněni a jejich populace klesají.

Ochranáři diskutují několik možností:

Bariéry a oplocení: Některé nejcitlivější části kolonií by mohly být chráněny elektrickými ploty, které pumy odradí. Toto řešení je však nákladné a technicky náročné v drsných podmínkách Patagonie.

Přesun problémových jedinců: Pumy, které se specializují na lov tučňáků, by bylo možné odchytit a přesunout dále do vnitrozemí. Otázkou však zůstává, zda by se nevrátily nebo nezačaly lovit tučňáky jinde.

Akceptace nové reality: Někteří ekologové argumentují, že jde o přirozený proces a že by se ekosystém mohl časem vyrovnat. Tučňáci by mohli vyvinout obraně (například změnou doby hnízdění nebo lokality kolonií) a pumy by mohly zjistit, že lovit guanaky je efektivnější.