Rosnička zelená – krásná žába kterou často najdete na stromech

Rosnička zelená (Hyla arborea) je drobná, jasně zeleně zbarvená žába a jediný stromový druh žáby žijící v České republice. Dorůstá pouhých 3–5 cm, výjimečně až kolem 50 mm, a patří k našim nejmenším obojživelníkům. Je zároveň jediným tuzemským zástupcem čeledi rosničkovitých (Hylidae), tedy skupiny „stromových žab".

Mimo Českou republiku je rozšířena téměř po celé Evropě – od Pyrenejského poloostrova až po západní Rusko. Chybí pouze ve Velké Británii, na většině území Skandinávie a v nejchladnějších oblastech. V Česku obývá především nižší a teplejší polohy, typicky pod 600–700 m n. m.; jen výjimečně vystupuje až k 750 m.

Výskyt a prostředí

Rosnička zelená kdysi obývala rozsáhlé části našeho území a dodnes je místy poměrně hojná. Některým oblastem se však vyhýbá – zcela chybí například na Křivoklátsku či ve vyšších pohořích (Krkonoše, Šumava).

Vyhledává teplé, slunné biotopy v blízkosti drobných stojatých vod:

• okraje rybníků a tůní,
• mokřady s bohatou vegetací,
• rákosiny, křoviny a zahrady,
• lužní lesy s mělkými vodami.

Temným a hustým lesům se spíše vyhýbá. Ze všech našich žab je rosnička nejméně vázána na vodu – většinu roku tráví na souši, často vysoko v porostu. Pozorována byla dokonce i v korunách stromů ve výšce kolem 10 m.

Díky lepivému bříšku a terčíkům na koncích prstů dokáže šplhat i po hladkých površích. V horku či suchu se ukrývá ve stínu, pod kameny nebo v trouchnivém dřevě. Přezimuje mimo stromy – v zemi, pod kameny, ve dřevinách či v kořenech. Mechanismus přežití zimy není detailně popsán, ale pravděpodobně snáší mírné promrznutí podobně jako jiné druhy žab mírného pásma.

Popis druhu

Rosnička je na první pohled nezaměnitelná: má hladkou lesklou kůži, oválné tělíčko a velmi nápadné jasně zelené zbarvení. Dokáže měnit odstín – od světle žlutavé až po šedozelenou či hnědou.

Upřesnění: Rosnička reaguje na teplotu, světlo a vlhkost, a díky tomu se její odstín může přizpůsobovat pozadí. Nejde však o aktivní „maskování" jako u chameleonů – nemá specializované chromatofory umožňující cílenou změnu vzoru.

Vzhledové znaky

• Na bocích má tmavý pruh od nozder přes oko a bubínek až ke slabinám, často lemovaný světlou linkou.
• Břicho je světlé, bílé až žlutavé.
• Konce prstů mají kulaté přísavné terčíky.
• Zadní končetiny jsou dlouhé, uzpůsobené skákání; část prstů je spojená blánou.
• Samci mají v období rozmnožování rezonanční vak, který se nafukuje do žlutohnědé „bubliny".

Mimo období rozmnožování jsou si pohlaví vzhledově velmi podobná.

Způsob života a hlasové projevy

Rosnička je převážně noční živočich. Přes den odpočívá skryta v listoví, po setmění vyráží na lov drobných bezobratlých – hmyzu, pavouků, larev a dalších členovců. Kořist polyká vcelku a někdy si ji přidržuje předními končetinami.

Pohybuje se skoky mezi listy a větvemi, přičemž doskok jistí lepivými prsty.

Hlas

Samečci se ozývají zejména na jaře v době rozmnožování. Jejich hlas je drsné rytmické kuňkání („ke-ke-ke…" nebo „kre-kre-kre…"), často opakované v chorálech. Zvuk je na velikost žáby poměrně silný, ale nepatří k nejhlasitějším žabám Evropy.

Při vyrušení žáby na okamžik umlknou, což ztěžuje jejich nalezení.

Rozmnožování a vývoj

Rozmnožování probíhá od dubna do června, nejčastěji v květnu. Samečci obsazují větve a keře u vody a hlasitě lákají samičky.

Pro kladení vajec preferují:

• malé, prohřáté tůně,
• mělké rybníčky,
• mokřady s hustou vegetací,
• dočasné vody (louže, zatopené koleje, příkopy, lomy).

Vyhýbají se lokalitám s rybami – pulci jsou vůči predátorům velmi citliví.

Samice klade 200–1000 vajíček ve 2–5 chuchvalcích přichycených na vegetaci. Pulci se líhnou po několika dnech, vývoj trvá 50–90 dní. Metamorfóza nastává během července a srpna; malé žabky opouštějí vodu při velikosti 1,5–2 cm.

Dospívají obvykle ve 2.–3. roce života. Maximální věk se odhaduje na 10–15 let.

Na podzim rosničky přecházejí do zimního klidu až do jara.

Ohrožení a ochrana

Ačkoliv je rosnička v evropském měřítku považována za málo dotčený druh, její české populace v minulém století výrazně poklesly. Důvody:

• úbytek malých vodních ploch,
• zánik tůní, odvodňování, zasypávání mokřadů,
• zarybňování drobných nádrží,
• chemické znečištění a používání pesticidů,
• homogenizace krajiny a vysoušení půdy,
• fragmentace prostředí a silniční provoz.

V České republice je rosnička zelená zvláště chráněným druhem – silně ohroženým. Patří také do přílohy IV Směrnice o stanovištích EU, což členské státy zavazuje k ochraně druhu i jeho biotopů.

Praktická ochrana zahrnuje:

• tvorbu a obnovu tůní,
• šetrné hospodaření v mokřadech,
• omezení biocidů,
• migrační zábrany u silnic,
• monitoring populací.