Podzim na Šumavě – mezi jelení říjí a tichem nočních lesů
Letošní výprava za přírodními zážitky mezi nočním lesem, jelením říjištěm a pozorováním dravců.
Letošní podzimní výprava na Šumavu, zaměřená především na jelení říji, dopadla o něco lépe než ta loňská – přesto jsem z hor odjížděl s pocitem, že to stále nebylo úplně ono. Úspěch, jaký bych si představoval, se sice nedostavil, ale čas strávený v přírodě měl i tak obrovskou hodnotu. Putování po pastvinách, lesích i mokřadech stálo za každou minutu. Opustit Prahu a vyrazit ven, do divočiny, se vždy nějak odmění – ať už nádherným pozorováním zvířat, nebo jen tichem nočního lesa pod dechberoucí Mléčnou dráhou.
Noční průzkumy a ranní pozorování
Noci jsem věnoval důkladnému průzkumu lokalit s pomocí termovize a sledování říjiště jelena evropského. Brzká rána pak patřila sovám – pozorování puštíka bělavého při rozednění mě nikdy neomrzí, stejně jako setkání s kulíškem nejmenším, který si kolem čtvrté hodiny ranní houká svou podzimní „postupku“. Místo jelena nebo laně se někdy z houští vynoří úplně jiný aktér – třeba bachyně s několika selaty. A jednou, v téměř úplné tmě, se na říjišti z houští vynořil dokonce rybář s muškařským prutem.
Setkání s orly a maskování v terénu
Zajímavým setkáním byli také čtyři mladí orli mořští odpočívající na poli. U jednoho z nich se mi možná podařilo odečíst kroužek, a tak nyní čekám, zda mi ornitologická stanice Národního muzea potvrdí jeho původ.
Nejraději trávím čas v maskování – sedět několik hodin nehnutě na kraji paseky je v těchto situacích často účinnější než pobyt ve fotostanu. Pokud vane příznivý vítr, stávám se pro okolí doslova neviditelným a zcela splynutým s prostředím.
Fascinace pozorováním
I po stovkách, možná už tisících hodin strávených v maskování mě tento způsob pozorování nepřestává fascinovat. Často se nestane vůbec nic – i to k tomu patří. Ale stejně tak se může objevit prakticky cokoliv: jelen, divoké prase, orel nebo liška. Před pár dny mi dokonce téměř na hlavu přistál jestřáb lesní.
Myslivecké aktivity a vliv vlků
Stejně jako každý rok se však říje neobešla bez smutného koloritu – místní myslivecká euforie a touha „odlovit vše, co vystrčí hlavu“ nezná mezí. Střílí se kdekoliv a kdykoliv, často i mladí osmeráci, kteří jen pár minut předtím opustili klidovou zónu Národního parku Šumava.
Možná ale letos nebudou jejich „hody“ tak bohaté – vlci totiž do říje výrazně promluvili a změnili její průběh. Možná tak na zdech loveckých chat skončí méně paroží a poklesnou i zisky klientů, kteří sem přijíždějí jen kvůli střelbě. A to mi vlastně vůbec nevadí.
Plány na budoucí projekty
Protože už více než rok a půl sbírám záběry puštíka bělavého, začnu brzy pracovat na novém videu věnovaném právě této nádherné sově. Plánuji také vytvořit kratší film o letošní šumavské říji – i když nebyla dokonalá, rozhodně stála za to.
Shrnutí
Podzimní Šumava nabízí nezapomenutelné zážitky pro každého milovníka přírody. I když se ne vždy podaří splnit všechna očekávání, každá chvíle strávená v divočině má svou hodnotu. Ať už jde o tiché pozorování v maskování, setkání s neočekávanými návštěvníky nebo jen klidné chvíle pod hvězdnou oblohou – Šumava vždy něčím překvapí a obdaruje.
Tip pro fotografy a pozorovatele přírody
Nejlepší zážitky na Šumavě získáte v časných ranních hodinách nebo při západu slunce. Maskování a trpělivost jsou klíčové – připravte se na dlouhé hodiny čekání, ale buďte připraveni na nečekané setkání. Termovize může být užitečným pomocníkem při nočním pozorování.
Puštík bělavý není focený v NP Šumava.
