Výr velký a kulíšek nejmenší: dva světy v jednom podvečeru

Výr velký: apex predátor noční krajiny

Letos na jaře jsem poprvé pozoroval zahnízdění výra velkého v lomu. Samice seděla nehybně v mělké prohlubni na skalní římse – typické hnízdiště tohoto druhu, který si vybírá chráněné převisy, štěrbiny ve skalách a nepřístupná patra. Vzdálenost přes 180 metrů, ale přes Kowu TSN-66A bylo jasně vidět zamračené oranžové oči i nápadná ouška. I když to vypadá, že usíná, velmi dobře o mě veděla. Se vší opatrností a s vědomím udržení vzdálenosti, nedošlo k žádnému rušeni.

Tok výra velkého může začínat už brzy v zimě. Samec hlubokým, daleko slyšitelným houkáním „buú-hůů" oznamuje teritorium a láká samici. Ta odpovídá vyšším, kratším zavoláním. Pokud ji zaujme jak samec, tak nabízené hnízdní místo, vznikne pár na celý život. Samec samici krmí už týdny před snůškou – a pokračuje po celou dobu inkubace, která trvá zhruba 34 dní.

Výr velký je vrcholový predátor v pravém slova smyslu. Loví hlodavce, malé zajíce, ježky, ale i jiné dravce a další sovy. Studie intraguildové predace dokumentují, že v jeho potravě se pravidelně objevují kalousové ušatí, puštíci obecní a další sovy, včetně i sovy pálené a v podstatě všeho co nabízí okolní potravní možnosti. V oblastech Alp výzkum ukázal, že přítomnost výra ovlivňuje rozložení celých sovích společenstev – puštík obecný se svému největšímu nepříteli velmi důkladně vyhýbá, zatímco menší druhy jako kulíšek a sýc rousný paradoxně hnízdí i v blízkosti výra, protože jim poskytuje ochranu před agresivnějším puštíkem. Přímo na okraji tohoto lomu jsem před pár týdny slyšel v noci houkat i samce puštíka obecného, nepamatuji si jestli šlo i mladého nebo starého samce (což se velmi dobře pozná podle hlasu), ale každopádně si nevybral to nejlepší místo pro námluvy.

Kulíšek nejmenší: nejmenší sova s největší odvahou

Druhý podvečer, jiný biotop. Stojíme u smíšeného lesa a kulíšek nejmenší přímo nad námi vylétne z dutiny a usedne na větev. Celý sotva větší než vrabec – je to nejmenší sova Evropy, dlouhá jen asi 15–17 cm. A přesto loví kořist blížící se vlastní velikosti, včetně drozdů. Vyvinul si nepřiměřeně velké pařáty vzhledem ke své velikosti, které mu umožňují přenášet i těžší kořist.

Co mě na kulíškovi fascinuje nejvíc, je jeho zásobárenské chování. Na podzim a v zimě si vytváří zásoby potravy v dutinách stromů – v jedné dutině bylo zdokumentováno až 97 kusů kořisti, většinou hrabošů (Solheim R. (1984). Kulíšek běžně využívá více dutin současně: jednu pro hnízdění, další jako spižírny. Výzkum z Finska ukázal, že kulíšci si pro hnízdění vybírají dutiny v kvalitnějším prostředí s vyšším podílem smrčin, zatímco pro ukládání zásob jsou méně nároční.

V mrazivých zimách kořist v dutinách zamrzne. Malé sovy – kulíšek, sýc rousný i další druhy – pak zamrzlou potravu rozmrazují vlastním tělem: posadí se na ni, stejně jako by zahřívaly vejce. Tento způsob „inkubace potravy" je fascinujícím příkladem adaptace na extrémní podmínky boreálních lesů.

Dva světy, jedno společenstvo

Výr a kulíšek jsou extrémy jednoho řádu. Výr váží až 4,6 kg, kulíšek kolem 60 g – tedy asi 75× méně. Výr je přísně noční, kulíšek je aktivní především za soumraku a svítání. Výr hnízdí na skalách, kulíšek v dutinách po datlovitých. A přesto nedávná česká studie z Vysočiny, kde žijí všechny čtyři druhy sov pohromadě, ukázala, že kulíšek a sýc rousný se v loveckých teritoriích překrývají ze 78 %, zatímco puštíkovi se oba vyhýbají. Výr funguje jako jakýsi „deštník" – jeho přítomnost reguluje puštíka a tím uvolňuje prostor pro menší druhy.

Klimatická změna přináší novou hrozbu především kulíškovi. Finský výzkum přes 16 let sledování prokázal, že s oteplováním se zásoby potravy v dutinách kazí dříve – „mrazák" přestává fungovat. Kulíšci se sice částečně přizpůsobují pozdějším začátkem zásobování, ale změny srážek a teplotních cyklů mohou v budoucnu výrazně ovlivnit jejich přežívání.

Obě pozorování vznikla přes Kowu TSN-66A. U výra na 180 metrech kompaktní šedesátišestka ukázala, proč je v terénu skvělou volbou – lehká, rychle zaostřitelná a dostatečně ostrá i na větší vzdálenosti.