🌲 Tichý filmový deník z finské tajgy

Osobní, beze slov. Jen rytmus a divoká příroda.

S kamarádem Pepou Cinkem jsme uspořádali pro několik známých výlet do finské tajgy – do domova medvědů hnědých, rosomáků sibiřských, lišek a ptáků. V tomto videu jsem se pokusil zachytit cestu – spíš ale můj vlastní zážitek, mýma očima.

Výpravu plánujeme zopakovat i příští rok pro další zájemce!

🏞️ Realita finské krajiny

Po příletu do Finska mě čekalo nemilé překvapení. Od letiště až po místo, kde jsem seděl někdy jen 15 metrů od medvěda, mě obklopoval čistě hospodářský les. Z letadla to vypadalo jako idylická krajina, ale realita byla jiná.

Finsko, kvůli energetické nezávislosti na Rusku, spaluje i 300 let staré dřevo. Jako jeden z největších vývozců dřeva a papíru na světě si to může dovolit – ale mě ten těžený ráz krajiny trochu zklamal.

🦊 Setkání se zvířaty

Lišky jsou moje srdeční záležitost. Pozorovat jejich chování ve volné přírodě je pro mě čistá radost.

Medvědi – necítil jsem z nich strach. Hleděli si svého, ale občas otočili hlavu a uši mým směrem. Velmi dobře slyší, cítí… chlupáči prostě vědí.

Rosomáci jsou neúnavní běžci – objeví se, proběhnou, označkují si území nebo najdou něco malého k jídlu a zmizí. Tichí, nenápadní, ale je známo, že rosomák sibiřský je lítý a silný bojovník, který se postaví i medvědovi.

🦆 Drama u jezera – nejsilnější okamžik

Na konci videa jste mohli vidět samici hohola severního a její dvě malé kachničky. Musím přiznat, že tyhle tři kachničky mě nadchly víc než medvědi. Věnoval jsem jejich natáčení mnoho hodin – byl to balzám na duši.

Když samice náhle vyletěla a mláďata nechala na ostrůvku, věděl jsem, že se něco děje. V noci spala napůl oka, neustále ve střehu, ochránkyně svých mláďat.

Ve 3:00 ráno přišla liška, tichá jako stín. Kachničky byly okamžitě ve vodě – v bezpečí.

💔 Koloběh života

Pak se ale něco stalo. Samice hohola se ke svým mláďatům nevracela. Čekal jsem téměř hodinu. A pak, jakoby odnikud, přiletěla samice jestřába. Jedno z mláďat ještě stihlo sklouznout do vody – ale druhé sevřel jestřáb do spárů.

Poslední kachnička přežila… prozatím. Jestřáb se patrně vrátí. Musí krmit své vlastní mladé.

Taková je příroda. Takový je koloběh života.

Na posledním záběru, kde kachnička hohola volá mámu, se obraz chvěje – protože se mi chvěly ruce i dech. Tohle nikdo nečekal…

Personal wildlife documentary from Finnish taiga featuring brown bears, wolverines, foxes and dramatic nature story. Silent film diary from wilderness expedition 2025.